Hned po startu se celý náš tým držel pohromadě. Tempo bylo dost vysoké a my se jeden po druhém střídali ve vedení. Společně jsme překonali první dvě překážky a já byl ve vedení až do chvíle, než přišla první bažina. Sám jsem ani nečekal, jak moc mně to bláto bude držet, vyzouvat mi boty a jak těžké bude se z něho dostat. Zvolil jsem asi špatnou stopu. Z bažiny jsme vylézali společně s Danem, Vikym a Šimonem. Před námi stál první lesní úsek s táhlým stoupáním. Do první občerstvovací stanice nás čekala ještě stěna, kde dobře zafungovala týmová spolupráce mezi Víťou a mnou. Víťa se za zdí trochu zdržel, jelikož měl menší krizi, vydýchal se a počkal na Šimona. Spolu pak pokračovali dál. Tempo bylo stále poměrně vysoké. Dopředu vás totiž z velké části táhne přítomnost ostatních závodníků. Přijde vám, jako by celá trať pulzovala a vy vnímáte každý krok, který vás přibližuje k cíli.